Report z konference – Bezpečnostní hrozby a rizika 21. století

9. dubna proběhla na půdě Fakulty sociálních studií konference na téma Bezpečnostní hrozby a rizika 21. století. Zde naleznete report a fotografie z konference.

Milé kolegyně, milí kolegové,

Centrum pro bezpečnostní a strategická studia, o.s. a Oddělení Bezpečnostních a strategických studií Katedry politologie FSS MU Vám děkuje za účast na konferenci „Bezpečnostní hrozby a rizika 21. století“. Níže v příspěvku Vám nabízíme shrnutí poznatků u vybraných řečníků. Dále bychom Vás rádi upozornili na mp3 záznam celé konference, který na stránky vložíme v nejbližší době.

Na čtyřpanelové konferenci (Vojenské hrozby a rizika 21. století, Nevojenské hrozby a rizika 21. století, Eliminace bezpečnostních hrozeb a rizika 21. století, Studentský panel) vystoupili zástupci Masarykovy univerzity v Brně, Univerzity obrany v Brně, Metropolitní Univerzity v Praze či Institutu pro kriminologii a sociální prevenci.

1. panel – Vojenské hrozby a rizika 21. století (moderátor: doc. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D)

• Mgr. Martin Bastl, Ph.D. (Oddělení BSS KPol FSS MU) – Soudobé trendy ve vojenské strategii
• Mgr. Tomáš Šmíd, Ph.D. (CBSS a Oddělení BSS KPol FSS MU) – Hrozby plynoucí z tzv. zamrzlých z (etablovaných) konfliktů
• Mgr. Jana Urbanovská (Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU) – Vliv bezpečnostního a politického prostředí na podobu mírových operací a jejich principů
• Mgr. Richard Stojar, Ph.D. (Univerzita obrany) – Soudobé guerillové válečnictví

2. panel – Nevojenské hrozby a rizika 21. století (moderátor: Mgr. Tomáš Šmíd, Ph.D.)

• PhDr. Martin Cejp, CSc. (Insititut pro kriminologii a sociální prevenci) – Ohrožení společnosti organizovaným zločinem
• doc. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D. (Oddělení BSS KPol FSS MU) – Iredentismus jako bezpečnostní hrozba
• PhDr. Josef Smolík, Ph.D., Mgr. Petra Vejvodová (Oddělení BSS KPol FSS MU) – Mobilizační témata současné krajní pravice v ČR

3. panel – Eliminace bezpečnostních hrozeb a rizika 21. století (moderátor: doc. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D.)

• RNDr. Petr Zeman (bývalý ředitel ÚZSI) – Perspektivy zpravodajských služeb ve 21. století
• Mgr. Oldřich BUREŠ, M.A., Ph.D. (Center for security studies, Metropolitní unvierzita) – Protiteroristická politika EU
• Mgr. Vladimír Vaďura (Centrum pro bezpečnostní a strategická studia, Oddělení BSS KPol FSS MU) – Využití soukromých bezpečnostních subjektů v boji proti bezpečnostním hrozbám
• prof. Ing. Jiří Matoušek, DrSc. (Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita) – Proliferace chemických ZHN a boj proti nim

4. panel – Panel studentů (moderátor: Mgr. Tomáš Šmíd, Ph.D.)

• Bc. Kateřina Jánská – Energetická dimenze rusko-kazašských vztahů
• Barbora Winterová – Konflikt o vodu ve Střední Asii
• Bc. Petr Martinovský –Sekuritizace hrozby nedostatku vody v ČR
• Bc. Petr Kupka – Kontinuita českého etno-teritoriálního organizovaného zločinu
• Bc. Tomáš Vlček – Aktivity vietnamského organizovaného zločinu v ČR

Mgr. Tomáš Šmíd, Ph.D se mimo moderátorské role představil v roli odborníka na post-sovětský areál s příspěvkem Hrozby plynoucí z tzv. zamrzlých (etablovaných) konfliktů.

Problematika zamrzlých konfliktů je pro vnější svět často neznámá, v okamžiku, když někde skonči boje a s nimi fáze horké války, dostává se konflikt do pozadí. Zájem o něj ztratí média a tím i veřejnost a my pak můžeme nabýt dojmu, že je konflikt uzavřen. Ve skutečnosti mezi válčícími stranami došlo jen k uzavření příměří, většinou ale nebyla podepsána mírová dohoda. Tím se konflikt dostává do své zamrzlé fáze, někdy se také můžeme setkat s termínem etablovaný konflikt. Tento statut quo je hojně využíván například kriminálními živly ve svůj prospěch, zhroucení nebo paralýza výkonu státní moci napomáhá vytvořit podmínky, v nichž organizované kriminální skupiny nachází ideální podhoubí pro svou činnost a svůj růst.

Zamrzlé konflikty často mají separatistické či iredentistické podoby, dokonce ani válčící strany nemusí být mezi sebou vyrovnané, což můžeme demonstrovat na případu Čečenska a jeho boji s Ruskou federací. Tyto snahy o samostatnost, autonomii či přidružení k jinému území mohou vytvářet z mezinárodního hlediska de facto státy (quasi státy), které během zamrzlého konfliktu velmi často fungují jako překladiště drog, zbraní či jako tranzitní cesta obchodu s lidmi. Kupříkladu Kosovo během zamrzlého konfliktu mezi ním a Srbskem splňovalo kritéria pro zařazení mezi kriminální státy.

Roviny hrozeb, které sebou přináší zamrzlé konflikty, neleží jen v rovině posilování kriminálních struktur, ale oslabují stát, jenž se musí potýkat s menším potenciálem zajišťovat bezpečnost. Zamrzlé konflikty dále zabraňují state building, brání demokratizaci a etablování demokratických struktur a institucí, etablované konflikty narušují ekonomický rozvoj země do níž se z pochopitelných důvodů investoři příliš neženou. V neposlední řadě zamrzlému konfliktu hrozí jeho opětovné „rozehřátí“ a opětovné vržení země do válečného konfliktu.

Téma zamrzlých či etablovaných konfliktů a hrozeb z nich plynoucích není příliš známým tématem, a proto je nutné ocenit a vyzdvihnout příspěvek takového druhu, jelikož o mnohých zamrzlých konfliktech je politicky nekorektní se vyjadřovat a hrozby z nich plynoucí se často marginalizují. Jako příklad za všechny můžeme uvést Kosovo a jeho osamostatnění se od Srbska, které vytvořilo zajímavý precedent, jehož vliv na další podobné konflikty může být nedozírný.

Mgr. Jana Urbanovská, interní doktorandka na katedře mezinárodních vztahů a evropských studií, vystoupila s příspěvkem Vliv bezpečnostního a politického prostředí na podobu mírových operací a jejich principů.
Na začátku bylo uvedeno, že mírové operace nejsou zakotveny v Chartě OSN. Mírové operace tak probíhají již od počátku improvizovaně. V průběhu desetiletí se začínají formovat základní principy peacekeepingových misí:

1. souhlas stran s rozmístěním mírových jednotek
2. princip nepoužívání síly s výjimkou sebeobrany
3. nestrannost
4. dobrovolný příspěvek sil do kontingentu
5. kontrola operací ze strany generálního tajemníka

První tři principy pak vytvořily tzv. Svatou trojici tradičního peacekeepingu. Tato podoba odpovídá situaci v době studené války.

Konec studené války přináší novou naději pro efektivní peacekeeping. Dochází k nárůstu počtu misí. Zatímco v letech 1948 – 1978 bylo schváleno 13 misí a v dalším desetiletí žádná, během čtyř let po roce 1989 bylo vysláno celkem 20 misí.

Objevuje se také snaha zefektivnit mírové mise. Výše uvedené principy byly seznány jako omezující. Diskutuje se především o nestrannosti, která v praktické rovině znamená často pasivitu.

Posilou pro peacekeeping byla změna strategické koncepce NATO. Severoatlantická aliance se začíná aktivně podílet na mírových operacích (např. IFOR, SFOR), což významným způsobem zvyšuje účinnost misí.

Novinkou je doktrinální dokument z roku 2008 s názvem Capstone Doctrine. Uznává platnost Svaté trojice, ovšem její výklad doznal změn. Důraz na nestrannost zůstává, ovšem je chápána aktivně. Také sebeobrana již není chápána jako přímá obrana napadených jednotek OSN, ale jako obrana mandátu. Tato koncepce tedy ukazuje na změnu pojetí základních principů a navíc jde o jasnou kodifikaci těchto principů. Jak ale magistra Urbanovská podotkla, až praxe ukáže význam těchto změn.

Mgr. Martin Bastl, Ph.D následně představil Soudobé trendy ve vojenské strategii. Z velmi širokého prostoru, který uvedené téma poskytuje, zvolil doktor Bastl koncept nelineárního vedení bojové činnosti. Tento trend úzce souvisí se třemi výzvami, před kterými stojí moderní armády. Jde za prvé o snahu vyhnout se civilním obětem, dále snížit náklady a nakonec i disponovat schopnostmi vést symetrické i asymetrické války.

Základem konceptu nelineárního boje je nové chápání bojového prostoru. Konflikt se již neodehrává na frontě. Boj je veden na mnoha místech v neustálém kontaktu, nejde o obsazení území, ale o likvidaci určených cílů. Klíčovým prvkem se stávají informační a komunikační technologie, které poskytují přehled o situaci na bojišti v reálném čase. Moderní technologie umožní zjištění pozic nepřítele, jeho identifikaci a rychlé zahájení palby, která je vzápětí vyhodnocena. Důraz tedy není kladen na mohutnost palebné síly, ale na její přesnost a rychlost.

Nový typ bojových aktivit vyžaduje i změny ve složení armád. Bojové jednotky mají být malé a všestranné. Důležitá je i podpora týlových jednotek, které poskytují nejen logistickou, ale také palebnou podporu. Souvisejícím trendem je i automatizace bojových prostředků. V současnosti zažívají rozkvět především bezpilotní prostředky jak pro vedení průzkumu, tak i pro přímou bojovou činnost. Doktor Bastl zmínil v této souvislosti i často diskutované téma potřebnosti nejmodernějších letounů typu F-22, zvláště když cena za jeden takový stroj se už vyšplhala na zhruba 390 milionů dolarů.

Na vystoupení doktora Bastla navázala i živá diskuse. Velmi zajímavým komentářem přispěl kromě třeba profesora Matouška či docenta Mareše i doktor Zeman, toho času soukromník z Brna, jak se sám představil. Vývoj nových taktik i pokroky v technice úzce souvisí se snahou vyhnout ztrátám v euroatlantické části světa. Na perifériích lze naopak pozorovat opačný trend – sebevražedné atentátníky a pohrdání vlastním životem. V příštích deseti či dvaceti letech pak bude patrně střet „risk averse“ morálky a jejího opaku všudypřítomný. Doktor Bastl reagoval tvrzením, že snaha vyhnout se riziku je pochopitelná v situaci, kdy je možné mnoho ztratit a jen málo získat (situace příslušníků euroatlantického světa) a vyjádřil optimistickou myšlenku, že evropskému obyvatelstvu není pasivita vlastní a v případě přímého existenčního ohrožení by se mohla tolerance rizika změnit.

PhDr. Martin Cejp, CSc. svým svěžím a syntetickým projevem posluchačům představil část výzkumného projektu Obrana proti ohrožení společnosti závažnými formami trestné činnosti, na němž se dlouhodobě podílí jako přední představitel pražského kriminologického institutu IKSP. Příspěvek Ohrožení společnosti organizovaným zločinem vám předkládáme ve formě citace daného výzkumu, který je jinak dostupný na adrese http://www.ok.cz/iksp/docs/353.pdf.

Organizovaný zločin poškozuje politiku. Bossové organizovaného zločinu usilují o zneužití politiků (na mezinárodní, celostátní i regionální úrovni) k vědomé či nevědomé podpoře jejich aktivit, k ovlivnění strategického rozhodování tak, aby to pro ně bylo prospěšné, k získávání informací, k zajištění beztrestnosti. Lidé, kteří zastávají významnější politické a rozhodovací funkce mohou být ohroženi agresivními pokusy o uplácení, kompromitování, může jim být vyhrožováno, mohou být vydíráni. Politici pak jsou za takovéto situace poškozováni navíc i ztrátou důvěry veřejnosti. Organizovaný zločin může zneužít i problematický systém financování politických stran.

Organizovaný zločin zavádí do ekonomického systému nelegální praktiky. Vytváří trh s nelegálními službami a zbožím. Zavádění zločinných praktik do hospodářského systému vede ke vzniku nestabilního a nedůvěryhodného prostředí, které může znehodnotit snahy o legální podnikání nebo odradit zahraniční investory. Organizovaný zločin se infiltruje se do finančních kruhů pod zástěrkou legálního podnikání, pokouší se o legalizaci výnosů z trestné činnosti. Ekonomický systém je oslabován i tím, že společnost – veřejný i soukromý sektor – musí na boj proti organizovanému zločinu vynakládat nemalé množství finančních prostředků.

Organizovaný zločin poškozuje instituce státu. Organizovaný zločin se snaží proniknout do státní správy zejména proto, že potřebuje informace, obstarání dokladů, podporu či krytí svého konání. Korumpováním a zneužíváním kompromituje oficiální instituce a snižuje tak autoritu vlády, justice, policie, ministerstev, orgánů místní správy, sdělovacích prostředků.Organizovaný zločin ohrožuje právní systém Organizovaný zločin se snaží proniknout do systému justice zejména proto, že usiluje o eliminaci rizika. Pokouší se ovlivňovat již legislativní proces proto, aby zákony byly nastaveny tak, aby riziko buď vůbec nevznikalo nebo bylo minimální. V případě zadržení významného člena skupiny potřebuje mařit trestní řízení, ovlivňovat svědky, případně umožnit útěk. Organizovaným zločineckým skupinám vyhovuje nedokonalá ochrana svědka. Jsou-li svědci zastrašováni, pak se obtížně prokazuje, že jde o zločinné spolčení. Právní normy by rovněž měly být koncipovány tak, aby pomáhaly k eliminaci korupčního prostředí. Neexistuje-li povinnost prokazovat původ finančních zdrojů, resp. majetku, je zabavování výnosů z trestné činnosti neefektivní. Tím je usnadněna legalizace nelegálních výnosů. Organizovaným zločineckým skupinám ze zahraničí vyhovuje i to, je-li zákonná úprava týkající se migrace a azylu příliš liberální.

Organizovaný zločin vnáší disproporce do sociální struktury. K tomu, aby mohli svoji činnost provádět s co nejmenším rizikem, usilují představitelé organizovaného zločinu o kontakty s politickými i obchodními špičkami, s rozhodujícími lidmi ze sdělovacích prostředků. Na základě těchto kontaktů pak získává informace, případně zastání od oficiálních kruhů, aniž by musel sáhnout ke korupci nebo dokonce násilí. Bossové organizovaného zločinu získávají díky značným finančním prostředkům a kontaktům významné postavení na společenském žebříčku.

Pachatelé organizované trestné činnosti mají pocit jisté nadřazenosti. Spoléhají na to, že díky svému postavení na společenském žebříčku, podpoře vlivných osob a v důsledku nízké výkonnosti orgánů činných v trestním řízení jsou nedotknutelní.

Organizovaný zločin vnáší do života lidí patologické jevy. Distributoři nelegálního zboží a služeb potřebují reklamu. „Organizovaný zločin může (…) nenápadně propagovat drogy, prostituci atd.“ (Exp Policisté, 1998) Umělým vytvářením poptávky po jejich produktech se dostává stale více lidí do závislosti.

Organizovaný zločin bezprostředně ohrožuje občany. Zcela výjimečně mohou být občané ohroženi jako náhodní účastníci ozbrojených konfliktů. Vzhledem k tomu, že tato střetnutí vedou ke snižování zisku, organizovaný zločin je pokud možno nepoužívá. Více mohou být ohroženi ti občané, kteří zaujímají funkci, kterou hodlá organizovaná skupina využít. V tomto směru je nástrojem agrese i pokus o korupci. Může docházet zastrašování svědků. Přímo ohroženi jsou ti, kdo se stali obětí vydírání.

Příspěvek doc. JUDr. PhDr. Miroslava Mareše, Ph.D. byl nazván Iredentismus jako bezpečnostní hrozba. Samotný pojem iredentismus označuje snahy o připojení části území státu k většímu celku, přičemž potenciálně připojované území a cílové území obývá stejná rasa obyvatel. Iredentismus je spojen s náboženstvím, vznikl jako průvodní jev národní emancipace a realizace národních zájmů v 19. století, vedl například ke vzniku Itálie. V současné době představuje omezenou latentní hrozbu pro řadu evropských režimů. Doc. Mareš argumentoval, že toto hnutí postupně v 50. až 90. letech přesunulo iredentistické požadavky na extremistické, ovšem ve světě stále přetrvává hrozba viděná prizmatem tradičního iredentismu. Doc. Mareš také upozorňoval na nový nebezpečný koncept iredentismu ve vztahu k islamismu a džihádismu. Mj. také vysvětloval, že iredentismus je dnes hrozbou nikoliv jen v rámci vojenského sektoru, ale také societálního a politického. Lze také pozorovat nové výzvy vzniklé v důsledku migračních procesů posledních let, kdy vznikly různé nové menšiny či diaspory.

Iredentismus tedy do budoucna stále představuje značné nebezpečí, jehož potenciál roste v souvislosti s jeho aktuálními změnami.

Mgr. Petra Vejvodová přednesla příspěvek na téma Soudobé mobilizační témata krajní pravice v ČR, na kterém se podílel i t.č. bohužel nepřítomný PhDr. Josef Smolík, Ph.D. Příspěvek byl zajímavý jednak svou aktuálností, druhak komparativním přístupem, který posluchačům umožnil přehlednou orientaci v soudobých trendech třech nejrelevantnějších krajně-pravicových politických stran – Dělnické strany (romská otázka, sociální témata, prvky vigilantismu) Národní strany (islamofobie a obecně odpor k multikulturalismu) a znovuzrozené SPR-RSČ (prozatím hledání bílých míst mezi zavedenými krajně pravicovými idejemi). Mimo přímou analýzu politických stran přispěl k zamyšlení i samotný název příspěvku, neboť pojem „Krajní pravice“ se v součanosti začíná používat v akademickém i mediálním prostředí stále častěji jako úzus namísto pojmů extremismus či radikalismus. V následné diskusi se Mgr. Vejvodová vyjádřila např. k transnacionalizaci aktivit Dělnické strany. Ta navázala dobré vztahy se Slovenskou pospoľitostí a také s německou NPD. Obecně však lze konstatovat, že v zahraničí se sympatizanti Dělnické strany ke své straně otevřeně nehlásí (narozdíl od Národní strany) a jejich aktivity se omezují na návštěvy koncertů, festivalů či demonstrací a to vždy max. v počtu několika hlav.

Prvním řečníkem třetího panelu byl RNDr. Petr Zeman, který vystoupil s příspěvkem Perspektivy zpravodajských služeb ve 21. století. Po zajímavém úvodu, kde se doktor Zeman například vyjádřil k významu prognostiky (která je užitečná zvláště „k tomu, aby si z nás mohli potomci tropit legraci“) následovalo vymezení deseti základních aktuálních trendů a problematických okruhů vývoje zpravodajských služeb:

1. vývoj nových technologických metod sběru informací
2. rozvoj informačních technologií
3. mezinárodní výměna
4. nové agendy a nová témata
5. byrokratizace a politická korektnost
6. právní limity
7. kampaňovitost
8. vstup privátního sektoru do tohoto oboru
9. strach z orweliád
10. otázka vztahu politických elit ke zpravodajským službám

Bohužel během stanoveného času nebylo možno bohužel vyčerpat všechny okruhy. Doktor Zeman prezentoval dosti skeptický názor na význam nových technologií. Nikdy totiž nenahradí HUMINT a snaha o to vede k tragickým selháním. V oblasti výměny informací také nedochází k radikálním změnám. Tzv. liaison stále funguje na principu „národního sobectví“ a informace z některých tematických okruhů se sdílejí více (terorismus), některé vůbec (ekonomické záležitosti). Nové oblasti zájmu zpravodajských služeb jsou především energetická a ekonomická bezpečnost. Negativním trendem a brzdou práce je nadměrná byrokratizace zpravodajských služeb. V právních otázkách lze podle doktora Zemana najít kompromis mezi efektivitou a demokratickou kontrolou. Do budoucna také předpokládá spíše příklon ke službám s výkonnými pravomocemi.

Podobně jako i v jiných složkách státní správy i ve zpravodajských službách lze sledovat kampaňovitost. Častá reorientace pozornosti a velké nárazové nábory však službám příliš nesvědčí.

Situace v oblasti vlivu politické sféry na zpravodajské služby se podle vyjádření řečníka v USA a ve Velké Británii, stejně jako v České republice, zhoršila.

Nakonec doktor Zeman vyjádřil své přesvědčení, že klíčem k dobrému fungování služeb (které nikdy nebudou dokonalé a prosty selhání) je pouze trpělivá manažerská práce.