Sekuritizace jaderné bezpečnosti v SRN

Havárie v jaderné elektrárně Fukušima 1 v Japonsku ze dne 11. března 2011 vyvolala celosvětovou vlnu paniky a odporu proti jaderné energetice. Hysterie protijaderných hnutí odmítající provozování jaderných elektráren nejvíce eskalovala v Německu, jež měla za následek nejen několika set tisícové demonstrace, ale také vyvolala zásadní změnu německé energetické politiky.

Mezi dlouhodobé cíle německé energetické politiky patřilo již před událostmi ve Fukušimě odstoupení od využívání jaderné energie. Tato politika má své kořeny v osmdesátých letech, kdy němečtí občané masově protestovali proti výstavbě nových jaderných elektráren a ukládání jaderného odpadu. Nedůvěra Německa vůči výrobě energie z jaderných zařízení pramenila ze zkušeností s nehodami v jaderných elektrárnách v americkém Three Mille Islandu v roce 1979 a v Černobylu v roce 1986. Rozhodnutí odstoupit od jaderné energie bylo oficiálně vládou přijato v roce 1998, kdy byla podepsána dohoda mezi německou vládou (složenou ze Sociálně demokratické strany a Zelených) a zástupci německého energetického průmyslu o ukončení provozu jaderných elektráren, které překročí stáří 32 let. V září 2010 byl však přijat Energetický koncept pro ekologické, spolehlivé a dostupné zásobování energií, v němž německá vláda, nyní již složená ze zástupců křesťanských demokratů (CDU, CSU) a Svobodné demokratické strany (FDP), prodloužila životnost všech jaderných elektráren až do konce roku 2036.

Razantní urychlení odstoupení od energetické politiky nastalo po havárii v japonské atomové elektrárně Fukušimě, která vyvolala napříč německou společností vlnu nevole proti vládní jaderné politice. Občanská nespojenost se projevila nejen masivními protesty, v nichž občané a environmentální hnutí požadovali okamžité odstoupení od jaderné energetiky, ale také měla přesah do běžného společenského života, např. letecká společnost Lufthansa zrušila všechny nasmlouvané lety do Japonska či němečtí občané odmítli navštěvovat japonské restaurace v SRN z důvodu obav z vysoké radioaktivity obsažené v dovezených potravinách. Je třeba zmínit, že i zde se projevila prastará rivalita mezi SRN a Francií, kdy si významné francouzské deníky (Le Monde, La Tribune) začaly utahovat z německé paniky nad možným ohrožením z radioaktivního záření z Japonska. Japonská katastrofa však měla také dopad na vnitropolitickou situaci, kdy bylo ohroženo volební vítězství vládních stran v zemských volbách v Bádensku-Württenbersku, které je tradiční baštou křesťanských demokratů.

Německá vláda proto nejprve vyhlásila 15. března 2011 tříměsíční moratorium na prodlužování životnosti všech 17 jaderných elektráren a dále pověřila celkem 100 expertů z Komise pro jadernou bezpečnost, aby začali prověřovat bezpečnost jaderných elektráren – zejména, jak by jaderná zařízení obstála při různých katastrofických scénářích, jako je zemětřesení, povodně, výpadky elektrické energie či letecké havárie apod. Během tříměsíčního moratoria byl úplně zastaven provoz v sedmi nejstarších jaderných reaktorech, které byly uvedeny do provozu před rokem 1980 – tj. jaderné elektrárny Biblis A, Neckarwestheim 1, Biblis B, Brunsbüttel, Isar 1, Unterweser, Philippsburg 1. Evropská rada na svém zasedání 25. března 2011 rozhodnutí německé vlády nepřímo odsouhlasila tím, že rozhodla, aby byly provedeny mimořádné bezpečnostní prověrky všech evropských jaderných elektráren – tzv. „zátěžové testy“. Mezi další prvotní opatření, která přijala německá vláda, aby vyšla vstříc požadavkům občanů, bylo zavedení měření radioaktivity na letištích. Také na základě doporučení Komise EU navrhlo Spolkové ministerstvo pro výživu, zemědělství a ochranu spotřebitele, aby potraviny a krmivo dovážené z Japonska podléhaly kontrole. Náhodná měření radioaktivity také probíhala u spotřebního zboží, které bylo dovezeno do SRN z Japonska. Komise pro radiologickou ochranu vyzvala posádky německých lodí, aby se vyhýbaly oblasti Fukušimy nejméně na 100 km.
Vládní opozice – sociální demokraté a zelení – naopak postup vlády označili za populistický s tím, že se snaží zneužít obav veřejnosti a zajistit si úspěch v nadcházejících zemských volbách v Bádensku-Württenbersku, přičemž po uplynutí doby moratoria nechá vláda opět jaderné elektrárny uvést do provozu. I přes přijatá bezpečnostní opatření však v zemských volbách Bádensku-Württenbersku jednoznačně vyhrála strana Zelených po téměř 58 leté nadvládě CDU.

I přes přijatá opatření byla stále německá vláda obviňována z populismu a aktivismu, že své sliby o vyřazení jaderných elektráren z provozu nemyslí vážně. Přibližně 250.000 německých občanů stále protestovalo proti tomu, aby po ukončení doby moratoria uvaleného na jaderné elektrárny byly tyto znovu uvedeny do provozu a apelovali na vládu, aby byla jaderná energetika ukončena co nejdříve. Je třeba poznamenat, že postoj německé veřejnosti k jaderné energetice ne plně koresponduje s reálným ohrožením, které doopravdy představují jaderná zařízení. Avšak pod hrozbou ztráty důvěryhodnosti a narůstajícímu počtu protestů proti využívání jaderné energie ustanovila vláda 22. března 2011 nezávislou Etickou komisi pro bezpečné dodávky energie, která měla prověřit možnosti a postup odstoupení SRN od jaderné energie.

Spolková vláda počítala, že pokud bude muset na základě zprávy Etické komise pro bezpečné dodávky energie a pod tlakem veřejnosti ukončit, popř. urychlit ukončení provozu jaderných elektráren, může se dočkat mezinárodního kritiky. Proto na summitu států G8 ve francouzském Deauville se Německo stalo hlavním rétorem ve prospěch zavedení přísnějších bezpečnostních kontrol jaderných zařízení a zavedení nejvyšších bezpečnostních standardů v oblasti jaderné energie a posílení mezinárodních mechanismů v oblasti prevence havárií jaderných elektráren.
Na konci května 2011 přinesla Etická komise pro bezpečné dodávky energie ve své zprávě závěry o tom, že odstoupení od jaderné energie je možné provést v Německu během následujících deseti let. Podmínila je však nutností vést celospolečenský dialog o transformaci energetické politiky SRN. Na základě závěrů Etické komise pro bezpečné dodávky energie se vláda na počátku června loňského roku rozhodla o urychlení odstoupení od jaderné energetiky a to definitivně do konce roku 2022.

Odstoupení od jaderné energetiky však také vyžadovalo, aby byla přehodnocena celá energetická politika Německa a byly přijaty konkrétní opatření a mechanismy. Hlavním deklarovaným cílem SRN, byla snaha stát se prvním průmyslovým státem využívajícím primárně obnovitelné zdroje energie. SRN plánuje úplně přejít do roku 2050 na využívání energie z obnovitelných zdrojů, což samozřejmě vyžaduje nutné investice do nových technologií a výzkumu.
Nový energetický koncept SRN, o němž byla a je stále vedena celospolečenská debata napříč celým spektrem německé společnosti – mezi politiky, experty, komerčními subjekty a veřejností, vychází z těchto bodů: nezávislost na zahraničních dodávkách energie, důraz na obnovitelné zdroje energie, odstoupení od jaderné energetiky do roku 2022, investice do nových technologií, výzkumu a inovací, zajištění konkurenceschopnosti energie vyráběné v SRN, transformace systému dodávek energie a rozšíření sítě pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie, důraz na efektivní využívání energie, legislativní změny v oblasti energetiky, nové standardy pro výstavbu budov, ekonomické pobídky pro výstavbu nízkoenergetických budov a rekonstrukce budov s cílem snížit spotřebu energie. Odpovědným orgánem za odstoupení od jaderné energetiky a přechodu na energii vyráběnou z obnovitelných zdrojů je vláda, která bude každoročně vypracovávat nový plán pro energetickou politiku, přičemž bude také monitorovat a kontrolovat jeho dodržování.

V rámci nového energetického konceptu byly také přijaty nové zákony, nejzajímavějším z hlediska jaderné energetiky je novela atomového zákona, jehož účinností bude sedmi nejstarším jaderným elektrárnám, které byly uvedeny do provozu před rokem 1980, ukončeno povolení k provozu, totéž platí i pro severoněmeckou jadernou elektrárnu Krümmel, která vykazovala již značné problémy během provozu. Dle zmíněné novely bude do roku 2022 ukončen provoz v poslední jaderné elektrárně v SRN. Postupně má být ukončen provoz v těchto elektrárnách: 2015 – Grafenrheinfeld, 2017 – Gundremmingen B, 2019 – Philippsburg 2, 2021 – Grohnde, Gundremmingen C a Brokdorf, 2022 – Isar 2, Emsland a Neckarwestheim 2. Současně s ukončováním provozu jaderných elektráren má být zvyšován podíl energie pocházející z obnovitelných zdrojů. Novela zákona o obnovitelných zdrojích energie počítá s navýšením dodávek energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020 ze současných 17 % na 35 % dodávek energie, do roku 2030 má podíl narůst na 50 %, v roce 2040 na 60 % a v 2050 na 80%.

Přijetí nové energetické koncepce SRN má však řadu negativních důsledků jako jsou spory s provozovateli energetických koncernů či navýšení ceny energií pro průmyslové odběratele až o 41% v roce 2020. Objevují se také obavy, že uzavření jaderných elektráren bude mít negativní dopad na německou ekonomiku. Odstoupení od jaderné energetiky Německa také kritizuje řada států.

Byť se může na první pohled zdát, že německá vláda přistoupila k radikální transformaci energetické politiky na základě bezpečnostních motivů, je jasné, že k tomuto kroku byla více méně dotlačena postojem německé veřejnosti, která jasně ukázala svůj nesouhlas s vládní politikou. Po havárii v jaderné elektrárně ve Fukušimě můžeme hovořit o postupné sekuritizaci jaderné bezpečnosti, neboť vláda ve jménu ochrany obyvatelstva přijala řadu mimořádných opatření k zastavení jaderné výroby energie, která bezpochybně ovlivní vývoj německého hospodářství a dotkne se víceméně všech občanů. Percepce hrozby jaderné energetiky však neodpovídá skutečnému stavu. Sekuritizaci tak nevyvolal tradiční aktér sekuritizace – vláda, nýbrž občané, kteří skrze demokratické nástroje jako jsou veřejné debaty, protesty, či hlasování ve volbách, uvedli do pohybu změnu energetické politiky s cílem zajistit bezpečnost jaderné energetiky její naprostou eliminací. Na příkladu Německa můžeme vidět, že i přes všechny nedostatky a nedokonalosti současných demokracií může i hlas lidu vyvolat zásadní změnu kurzu vládní politiky.

Kateřina Tvrdá